Po sedmém místě na Circuit des 24 Heures du Mans, vybojovaném po strhujícím výstupu z 50. pozice, přijel tým do Road Atlantské rychlé a technické arény s jasným úkolem: posunout se opět dopředu v poli silných soupeřů.

Start z 29. místa při SOF 1944 znamenal pro Radima Daňka tvrdou práci už v prvních kilometrech. V jasném počasí a bez safety caru rozdělovalo pole rychlost a zkušenost — Daněk si udržoval chladnou hlavu, nasadil agresivní ale čistou linii při brzdných manévrech do první zatáčky a postupně sbíral pozice v hustém provozu přes esíčka. Jeho Ferrari 296 GT3 se v plných výjezdech ukázalo konkurenceschopné, hlavně v trikových místech, kde byla traction a stabilita klíčová.

Zlomovým momentem bylo rozhodnutí týmu pro jednu pit stop strategii uprostřed závodu. Pit stop byl přesný, mechanici odváděli rychlou práci a změna pneumatik umožnila Radimovi nasadit ostřejší tempo v druhé polovině. Bez neutrálních přerušení znamenala volba jediného zastavení vysoké sázky na čisté, bezchybné kolo po výjezdu z boxů — to se částečně vyplatilo, protože ve středních kolech dokázal zajet svůj nejlepší průběžný čas 1:19.207.

Závod však provázelo šest incidentů zaznamenaných pro posádku, které omezily maximální tlak na soupeře. Několik doteků ve stíhacích soubojích a krátké vyjetí mimo ideální stopu stálo Radima cenné desetiny, které se nevrátily, protože pole bylo vyrovnané a vítěz udržel tempo nepřerušeně. Přesto se Radim nebál jezdit do těsných míst, často rozhodoval brzdný souboj a v několika momentech vytáhl kvalitní manévry po vnitřních stopách — to mu zajistilo postup do první poloviny výsledkové listiny.

Konečný postup na 12. místo po 34 kolech a odstupu -4 kol vůči vítězi odráží kompromis mezi statečnou stíhací jízdou a cenou za nasbírané incidenty. Zisk 100 bodů je přitom konkrétním příspěvkem do šampionátu a potvrzením, že tým umí plánovat přesný pit stop a vyextrahovat výkon z Ferrari ve druhé části závodu. Nešlo o hladkou jízdu bez problémů, ale o solidní rehabilitaci po startu z hloubi pole — k čemuž patřila i schopnost držet tlak v soubojích a vyhledávat správné brzdné body bez většího poškození vozu.

Výsledek na Road Atlantě přináší cenné poznatky: práce s pneumatikami v delších stintech, jak minimalizovat riziko v hustém provozu a jak efektivně využít jedinou pit stop strategii bez pomoci safety caru. Tým si odváží třpytky optimismu z čistě odjetých kol a jasný plán nápravy pro eliminaci kontaktních chyb, které v budoucnu rozhodnou o lepším umístění. Radimova schopnost bojovat vzadu až dopředu ukázala, že tempo je, a s drobnými úpravami v agresivitě se dají z každého závodu získat další body a zkušenosti.