Závod odstartoval v polojasnu a hned v prvním kole zpozorněl celý paddock — na Kemmel Straight došlo k hromadné kolizi, po níž muselo 25 vozů okamžitě do boxů. Ten okamžik otevřel prostor pro odvážné tahy a náš tým dokázal využít zmatení v poli: z padesáté pozice jsme se během prvního kola posunuli o 25 míst. To byl impuls, který napomohl k celkovému posunu o 49 míst a nakonec ke druhému místu na cílové rovině.

Závod se nesl v tempu neustálých soubojů; úzké sekce Les Combes a dlouhé nájezdy do Pouhonu byly dějištěm rozhodujících předjíždění. Řidiči si po třech hodinových stintách předávali vůz podle předem domluveného plánu — startoval Michal, pokračoval Tomáš, následoval Radim a uzavíral Mikoláš — a každý z nich přidával agresivní, ale vypočítané manévry. Bez nasazení Safety Caru musely týmy spoléhat na rychlou práci maršálů a vlastní strategii, protože 36 incidentů rozštěpilo rytmus závodu a otevřelo příležitosti pro ty, kdo byli schopni reagovat bez zaváhání.

Strategické rozhodnutí zlomilo výsledek ve náš prospěch: při každé zastávce jsme měnili pneumatiky a tým se po dohodě snažil jezdit do boxu vždy o jedno kolo později. Tah byl zamýšlen tak, aby nás na konci závodu nečekala zkrácená zastávka v boxech a aby se eliminovalo riziko nevýhodného načasování při zavřené pitlane. Tato velmi disciplinovaná taktika kombinovala výhodu čerstvých gum s schopností využít tzv. overcuty — často jsme získali pozice právě tím, že jsme v klíčových okamžicích zůstali na trati o kolo déle, zatímco soupeři zastavovali.

Pit stopy — celkem 11 — byly prováděny s chirurgickou přesností. Mechanici každýkrát měnili komplet pneumatik, rychlost výměny byla klíčová a časté přezouvání umožňovalo každému stintu vysoký výkon. V některých fázích závodu jsme se dostávali do přímých soubojů v boxových uličkách o desetiny sekundy; právě tam se utkala taktika posádky s tempem ostatních týmů a naše týmová rutina se ukázala jako rozhodující.

Na trati probíhaly drsné duely o místa v první dvacítce — souboje v zatáčkách La Source a v kombinaci Stavelot byly fyzické i psychologické, často s nájezdy na limit pneumatik. Vývoj pozic byl dynamický: některé týmy na okruhu ztrácely tempo kvůli opotřebení nebo drobným poškozením karoserie, zatímco my jsme díky pravidelnému osvěžení obutí udrželi konzistentní kvótu kol v tempu. Nejrychlejší okruh týmu 2:17.222 ukázal, že na rychlost máme — klíčový byl ale soulad mezi tempem, rezervou pneumatik a načasováním boxů.

Z technické stránky byla spolehlivost Ferrari 296 GT3 pilířem úspěchu: vůz zvládl celkem 303 kol bez větších poruch a i přes intenzitu soubojů jsme do cíle dorazili pouze s jedním ztraceným kolem na vítěze. Posádka a týmová taktika proměnily prvníkrát zoufalou pozici ve finální oslavu. I když jsme několikrát bojovali o desetinky v prolétnutých zatáčkách a museli čelit agresivnímu kontaktu v hustém poli, nikdy jsme neztratili strategické směřování.

Dvanáct hodin závodění v proměnlivém provozu ukázalo, že pečlivé plánování pitstopů, disciplinované přezouvání a schopnost využít okamžiků chaosu na trati přinášejí odměnu. Druhé místo a 97 bodů jsou výsledkem týmové práce všech čtyř jezdců, mechaniků i strategů. Vítězství uniklo o jedno kolo, ale výkon v belgickém maratonu potvrzuje, že s touto kombinací strategie a nasazení lze v boji o špičku počítat i s těmi nejnáročnějšími okruhy v kalendáři.